„Pojímáme-li kůži jako citlivou membránu, kde se setkává vnitřní a vnější svět, vnějšek se stane vnitřkem a vice versa, až se nám z toho zmatení zatočí hlava,“ napsal o textilních sochách Magdaleny Abakanowicz francouzský spisovatel a teoretik moderního umění Marc Le Bot. Tato polská umělkyně je známá především svými dutými postavami, bezhlavými figurami stojícími v zástupech. Postrádají identitu, tvoří jen masu těl bez vnitřku a bez tváře. K této poloze se umělkyně propracovala nejprve přes kvaše a posléze přes experimenty s textilem – abakany, jak své zprvu abstraktní textilní objekty nazývala. S tématem tělesnosti se pak v její tvorbě objevila existenciální témata lidské identity, zranitelnosti a pomíjivosti.