V centru zájmu Magdaleny Jetelové (*1946) stojí prostor, to, jak se v něm pohybujeme a jak jej vnímáme. Nepřekvapí tak, že s oblibou opouští stěny galerií a muzeí a vytváří intervence ve volné i lidmi utvářené krajině.

V roce 1981 si v Uměleckoprůmyslovém muzeu pohrála s měřítkem, když vystavila několikametrovou židli vyřezanou motorovou pilou z dubového dřeva. Téma židle pak zkoumala i v následujících letech, ostatně v našem kontextu je její asi nejznámější realizací Kráčející židle umístěná u Vltavy před Museem Kampa. Podobně monumentální je i socha Schody, v níž Jetelová podle Jiřího Machalického vyjádřila absurditu osmdesátých let – schody totiž trčí v prostoru a nikam nevedou. Není tak překvapivé, že právě tuto realizaci vybrali Meda Mládková s Dietrem Rontem pro svou výstavu středoevropského umění nazvanou Expressiv.