Milan Grygar – Antifona, 2017

Milan Grygar
1926, Zvolen – žije a tvoří v Praze
malíř, grafik, autor grafických a vizuálních partitur, akustických kreseb a realizací
studia: Škola uměleckých řemesel v Brně; Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze

Milan Grygar je jedním z nejautentičtějších výtvarníků české scény – umělec, který se dlouhodobě zabývá vztahem a vazbami mezi akustickým a vizuálním světem.

V druhé polovině šedesátých let začal realizovat kresby vytvářené „neuměleckými“ nástroji (dřívka, hřebeny, mechanické hračky – ty vnesly i náhodný pohyb), u toho zároveň na magnetofonový pás zaznamenával zvuky, které během realizace zněly. Posledním krokem této série akustických kreseb byly hmatové kresby, vzniklé protrženými otvory v papíře prsty namočenými v barvě bez zrakové kontroly – kontrola je pouze haptická a zvuková. U těchto kreseb je důležitý zároveň fyzický rozměr díla a ještě více než u předchozích realizací reálný čas, ve kterém dílo vzniká.

Od roku 1967 vytváří Grygar partitury, různého typu a charakteru – významná je jeho spolupráce s hudebníky, kteří jeho partitury realizují v konkrétním čase a prostoru. Půdorysné partitury představují návod k vytváření zvukové aktivitě realizované v prostoru, zahrnují tedy usazení zdrojů zvuku, jejich pohyb, intenzitu a délku. Dále vznikaly kreslené a barevné partitury přímo pro konkrétní hudební přednes. Jinou vizuální kvalitu představují lineární partitury, které vznikají od počátku sedmdesátých let. Je to pravidelný systém linií, v nichž dochází v určitém místě k posunu, přerušení, někdy i s barevným akcentem, často se uplatňuje i prázdné pole či jiný struktura.

„Už téměř 50 let se Grygar ve své tvorbě zabývá zvukem, jeho energetickému principu a k jeho vztahu k časové lince. Jde o unikátní jev v dějinách soudobého umění, který vedl k vytvoření řady velmi rozmanitých děl – od kreseb a akvarelů malého formátu, které vytryskly ze zdánlivě momentální spontánnosti až po skladby v sériovém duchu, v nichž jsou rozčleněny základní prvky výtvarného jazyka.“ (Jean-Yves Bosseaur – Meda Mládková, Milan Grygar : Antifony a partitury, Praha 2012, s. 24

Na konci 80. let se Grygar soustředil opět na problematiku vlastního média malby a začal vytvářet cyklus černých obrazů, od začátku 90. se soustředí na cyklus Antifony, na kterých pracuje do současnosti. Antifona, hudební forma odvíjející se od gregoriánského chorálu, umožňuje vizualizovat vztah dvou zvukových prvků střetávajících se v jednom prostoru a čase, většinou radikálně kontrastního, ale zároveň komplementárního charakteru. Antifony pracují jak s kontrastními geometrickými útvary (nejčastěji kruhy, kružnicemi, ale i obdélníky, čtverci aj.), ale i barvou – doplňkovou či antagonistickou, dle účinu, kterého chce autor dosáhnout. V Antifonách ani v černých obrazech Grygar nepracuje s náhodou, naopak, jedná se o pečlivě promýšlenou strukturu a její grafické i zvukové kvality.

V rámci Sbírkové a akviziční koncepce obohacuje stávající kolekci děl Milana Grygara v Museu Kampa, kterou tvoří velkoformátové Malby dřívkem z roku 1966, několik menších prací na papíře a kovová kolorovaná plastika Objekt-partitura z roku 2006.

Dílo bylo zakoupeno za podpory Ministerstva kultury České republiky.