Jaroslav Vančát se věnuje především výtvarné pedagogice a její teorii. Ve své přednášce reaguje na předchozí příspěvek Karla Dudra a český neokonstruktivismus představuje z pohledu struktur Zděňka Sýkory. Jaroslav Vančát je výtvarník, teoretik vizuálních médií a pedagog. Vystudoval Střední průmyslovou školu filmovou v Čimelicích (1964 – 68), výtvarnou výchovu (a češtinu) na Filozofické fakultě UK u Miroslava Lamače a Zdeňka Sýkory (1968 – 1974) a postgraduálně uměleckou kritiku na katedře estetiky téže fakulty (1981 – 83). Doktorát získal na katedře mediálních studií Fakulty sociálních věd UK (2007). Je docentem (od r. 2010) na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy, kde spoluvytvořil koncept Kreativního modulu (externě od r. 1992, interně od r. 1997)) externě vyučuje na VŠUP, AVU a FAMU v Praze a na FDU Ladislava Sutnara v Plzni. Je autorem dvou monografií – Tvorba vizuálního zobrazení (Karolinum 2000) a Vývoj obrazivosti od objektu k interaktivitě (Karolinum 2009) a mnoha výtvarně teoretických a výtvarně pedagogických textů. Pro ZUŠ Police nad Metují napsal metodický text Učit se film. Byl také kurátorem řady výstav, například „Český obraz elektronický“ v Mánesu v r. 1994, „Svět jako struktura, struktura jako obraz” v Galerii Klatovy/Klenová v r. 2003. Je tvůrcem jedné z prvních českých videoinstalací Dialogy (1988).