Alena Kučerová ve svých grafikách pracovala s perforací, to znamená, že do grafické matrice a následně pak do papíru dělala dírky. Pořádně si její díla prohlédni a všimni si, jak pomocí bodů vytváří linii, nebo naopak plochu.

My si perforaci také vyzkoušíme, i když trochu jednodušeji, propichovat budeme přímo papír.

Jak vedle sebe působí malé a velké dírky? A co se stane, když je vedle sebe hustě naklademe, a co, když mezi nimi necháme rozestupy?

Pomůcky:  

papír (stačí obyčejný kancelářský, můžeš ale vyzkoušet třeba i barevný)
obyčejná tužka
lepenka (měkký karton, třeba kus staré krabice)
něco, čím budeš papír propichovat (špendlík, hřebík, kružítko)

Postup:

• Nejprve si vyzkoušej, jaké dírky vytváří jaké nástroje. Špendlík, nebo jehla spíš drobné, hřebík naopak větší a nepravidelnější. Pořádně si je prohlédni, ať pak víš, kde který nástroj použít.
• Tužkou si překresli motiv, který chceš vypichovat.
• Polož si papír na lepenku a pusť se do propichování. Nejprve můžeš zkusit silnější linie, na ty se hodí nástroj, který dělá větší dírky. Postupně přidávej i drobnější tečky špendlíkem či jehlou. Čím větší dírky uděláš, tím výraznější bude linie, čím hustěji budeš papír propichovat, tím tmavší bude plocha.
• Až budeš s dílem spokojený/á, můžeš jej otočit. Pořádně si prohlédni druhou stranu, a přejeď ji prsty. Je ti to příjemné? Můžeš zkusit donést svůj výtvor rodičům a nechat je, jestli poznají se zavřenýma očima, jen po hmatu, co je na obrázku.
• A nezapomeň se podívat na lepenku, pokud jsi s papírem při vypichování nehýbal(a), tak je teď motiv přenesený i na ní.