Milan Grygar – Bez názvu, 1988

Milan Grygar
1926, Zvolen – žije a tvoří v Praze
malíř, grafik, autor grafických a vizuálních partitur, akustických kreseb a realizací
studia: Škola uměleckých řemesel v Brně; Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze

Milan Grygar je jedním z nejautentičtějších výtvarníků české scény – umělec, který se dlouhodobě zabývá vztahem a vazbami mezi akustickým a vizuálním světem.
V druhé polovině šedesátých let začal realizovat kresby vytvářené „neuměleckými“ nástroji (dřívka, hřebeny, mechanické hračky – ty vnesly i náhodný pohyb), u toho zároveň na magnetofonový pás zaznamenával zvuky, které během realizace zněly. Posledním krokem této série akustických kreseb byly hmatové kresby, vzniklé protrženými otvory v papíře prsty namočenými v barvě bez zrakové kontroly – kontrola je pouze haptická a zvuková. U těchto kreseb je důležitý zároveň fyzický rozměr díla a ještě více než u předchozích realizací reálný čas, ve kterém dílo vzniká.
Od roku 1967 vytváří Grygar partitury, různého typu a charakteru – významná je jeho spolupráce s hudebníky, kteří jeho partitury realizují v konkrétním čase a prostoru. Půdorysné partitury představují návod k vytváření zvukové aktivitě realizované v prostoru, zahrnují tedy usazení zdrojů zvuku, jejich pohyb, intenzitu a délku. Dále vznikaly kreslené a barevné partitury přímo pro konkrétní hudební přednes. Jinou vizuální kvalitu představují lineární partitury, které vznikají od počátku sedmdesátých let. Je to pravidelný systém linií, v nichž dochází v určitém místě k posunu, přerušení, někdy i s barevným akcentem, často se uplatňuje i prázdné pole či jiný struktura.
„Už téměř 50 let se Grygar ve své tvorbě zabývá zvukem, jeho energetickému principu a k jeho vztahu k časové lince. Jde o unikátní jev v dějinách soudobého umění, který vedl k vytvoření řady velmi rozmanitých děl – od kreseb a akvarelů malého formátu, které vytryskly ze zdánlivě momentální spontánnosti až po skladby v sériovém duchu, v nichž jsou rozčleněny základní prvky výtvarného jazyka.“ (Jean-Yves Bosseaur – Meda Mládková, Milan Grygar : Antifony a partitury, Praha 2012, s. 24).

Na konci 80. let se Grygar soustředil opět na problematiku vlastního média malby a začal vytvářet cyklus černých obrazů s barevnými lineárními prvky komplementárních barev založil na vzájemném kontrastu monochromního prostoru malby a luminiscenčních linií, které materializovaly světlo a pohyb v čase (Hana Larvová, Jakub Hauser, Artlist). Úsporná geometrická kompozice obrazu staví na matematických principech, vychází ze zlatého řezu – a z porušování zvolených zákonitostí. I zde se jedná o vztah obrazu a zvuku – nicméně více než partituru (návod k realizaci) představují zvuková pole, jejichž prostory, otevřenost, uzavřenost, trvání… určují právě barevné přímky. Do toho kontextu patří i předkládaný diptych – dvojice černých obrazů je orientována každá jinak barevnou přímkou, které akcentují jak prostorové a akustické vztahy jak mezi sebou, tak k okolnímu prostředí. Tato dvojice je jistým pandánem Antifon, které jsou také vždy diptychem. V černých obrazech i Antifonách Grygar nepracuje s náhodou, naopak, jedná se o pečlivě promýšlenou strukturu a její grafické i zvukové kvality.

V rámci Sbírkové a akviziční koncepce Musea Kampa patří diptych do okruhu C, i když samozřejmě obohacuje stávající kolekci děl Milana Grygara v Museu Kampa, kterou tvoří velkoformátové Malby dřívkem z roku 1966, několik menších prací na papíře a kovová kolorovaná plastika Objekt-partitura z roku 2006.