Leonid Ochrymčuk 55 LOB 08, 1985 akryl, olej, plátno, 160 x 110 cm

Leonid Ochrymčuk
55 LOB 08, 1985
akryl, olej, plátno, 160 x 110 cm

Leonid Ochrymčuk se narodil 19. května 1929 v Brně. V letech 1948 – 1953 vystudoval Pedagogickou fakultu brněnské univerzity. Pracoval jako pedagog na dětské psychiatrii v Brně – Černovicích a v letech 1972 – 1989 přednášel na brněnské Pedagogické fakultě.
Jeho dílo je výrazně inspirováno světem dětského myšlením a představivosti. „Dítě kreslí, jak myslí, nic nepředstírá. Chtěl bych tak umět kreslit, bez ohledu na to, jak to dopadne.“ Ochrymčukův zájem o humor a hru spojený s mimořádným smyslem pro jednoduchost výtvarného jazyka vyústily ve druhé polovině 70. let v cyklus Vystřihovánek. Na čtverečkovaný rastr, jehož původ je ve školní podložce (lenochu), vlepoval papírové modely, které na sklonku 70. let zvětšoval a převáděl do velkoformátových maleb.
Na tomto základě se zrodil také typický Ochrymčukův LOB. Zcela originální bizarní bytost, jejíž vzdálený myšlenkový předvoj můžeme v českém prostředí nacházet snad jen v některých technicistních kompozicích Františka Grosse. V Ochrymčukových obrazech LOBů vstupují do vzájemného dialogu dvě základní roviny. Na jedné straně pravidelnost rastru, který je čistě racionální metodou dělen, násoben, a variován a na straně druhé svobodný prostor pracující se zcela jinou skutečností, totiž s vystřiženým (popřípadě do malířského záznamu převedeným) tvarem. Ochrymčukovy obrazy LOBů jsou tedy jakousi smyslovou „rovnicí“ pracující s estetikou op-artu a nové figurace, Ernstovými Loplopy či Dubuffetovými Hourloupy, a s bezbřehou imaginací.
Leonid Ochrymčuk tak od 60. let představuje výraznou osobnost, jejíž dílo čerpající ze světa školních podložek, vystřihovánek a her v nás oživuje vzpomínky a pocity dávno zapomenuté dětské radosti. Leonid Ochrymčuk zemřel 24. srpna 2005 v Brně.
55 LOB 08 patří k nejrozměrnějším Ochrymčukovým plátnům. Jednoduchý rastr (charakteristická sací podložka zvaná lenoch) je pozadím pro vystřihovánku parníku. Odkazuje tam na slavnou hru lodě, která se hrává na tajno při vyučování. Kouř parníku je zároveň sotva viditelnou formací bytosti LOB, autorova alterega. Hravost, která se nevylučuje s konceptuálním myšlením, se patrně typickým prvkem brněnské vizuální scény, podobně tajnosnubnou poetiku lze najít také u Jana Steklíka.

Dílo bylo zakoupeno za podpory Ministerstva kultury České republiky.

Ilona Víchová