Historie Sovových mlýnů

•••••

Museum Kampa vzniklo ve výjimečných prostorách historické budovy Sovových mlýnů. Rekonstrukce s moderními skleněnými prvky proměnila chátrající mlýny v muzeum 21. století.

Nejstarší zmínka o mlýnech na Kampě pochází z roku 1393. Není však pochyb, že vznikly daleko dříve – stopy bádání vedou do 10. století. Mlýny založil klášter benediktinek u Sv. Jiří.

Za husitské revoluce byl mlýn vypálen a dostal se do majetku Starého Města pražského. V roce 1478 měšťané věnovali pozemek konšelu Václavu Sovovi z Liboslavi, aby si zde zřídil dům a hamr, přičemž pro měšťany měl obnovený mlýn mlít mouku. Tento mistr dal nově postavenému mlýnu jméno, které přetrvalo dodnes. Postupně zde vyrostla brusírna, pila, vápenice, krupník, soukenická a jirchářská valcha, byl zde hospodářský dvůr, ovocná a zelinářská zahrada.

Staroměstská obec znovu vykoupila místo roku 1574. K nové výstavbě došlo v roce 1589, neboť předešlý mlýn, z větší části dřevěný, shořel. Nově postavený byl již kamenný, upravený v renesančním stylu. Za třicetileté války v roce 1648 posloužil Švédům za dělostřeleckou baštu.

Výrazné změny v historické podobě Sovových mlýnů jsou spjaty se jménem Františka Odkolka, potomka starého českého rytířského rodu. V roce 1840 přišel do Sovova mlýna, kde se po čase oženil s Marií Trödlovou, nejstarší dcerou tehdejšího majitele mlýnů. Jeho podnikatelský a obchodní talent dal celému prostředí novou tvář. Roku 1858 podal žádost o přestavbu mlýna na amerikánský, tj. parní. Adaptoval mlýn, postavil dvoupatrovou budovu, kterou prodloužil až do linie ulice, vybudoval zde pekárnu a další provozy spojené s výrobou pečiva. V závěru stavby byly provedeny romantické fasády, byla postavena strojovna a vysoký komín. V roce 1864 zakoupil od knížecího rodu Lichtenštejnů Lichtenštejnský palác na břehu Vltavy; mlýny, pekárnu i další budovy spolu s novým palácovým sídlem spojila velká Odkolkovská zahrada, zabírající značnou část ostrova Kampy.

V roce 1836 se objevuje v souvislosti se Sovovými mlýny jméno architekta Josefa Krannera, jenž se podílel na stavbě pily a přístavku nad řekou. František Odkolek později spolupracoval se staviteli Josefem Maličkým a Františkem Srncem. Na přestavbách po roce 1867 se podíleli význační architekti jako Josef Schulz a Josef Zítek.

V roce 1896 mlýn vyhořel. Vyhořelé mlýny na Kampě koupila pražská obec roku 1920 a provedla jejich základní opravu. Po druhé světové válce zde měla sídlo Československá akademie věd, byl tu Ústav pro českou a světovou literaturu, Kabinet a knihovna Zdeňka Nejedlého a Kabinet pro studium českého divadla. Část budovy využívala Umělecká řemesla, obec zde měla truhlářské a klempířské dílny.

Koncem devadesátých let získala celý areál pro využití jako galerie moderního umění Meda Mládková, respektive Nadace Jana a Medy Mládkových. V letech 2000 a 2001 proběhla kompletní, náročná rekonstrukce (vedená Magistrátem hlavního města Prahy), která upravila budovy do dnešní podoby vytvořením moderních provozů nutných k činnosti galerie spolupracující s nejvýznamnějšími světovými institucemi. Hlavní architektkou byla Helena Bukovanská z Atelieru 8000 Praha, na výtvarné stránce se podíleli umělci Václav Cígler, Michal Motyčka, Marian Karel, Miroslav Špaček, Dana Zámečníková a další. Zachována byla novogotická fasáda architekta Josefa Schulze z konce 19. století, která dala dnešnímu Museu Kampa jeho charakteristický tvar, dotvářející pohled na panoráma Pražského hradu při pohledu od Národního divadla.

Sovovy mlýny byly zasaženy stoletou vodou v roce 2002. Díky obrovskému nasazení všech zaměstnanců muzea a pomáhajících dobrovolníků se je podařilo zase ve velmi krátké době otevřít veřejnosti.