10/10 – 19/11 2023

Jan HENDRYCH / SYMPOZIA

HOST Adam VELÍŠEK

Účast na výtvarných sympoziích, ať už doma, nebo v zahraničí, umělcům otevírá příležitost pracovat s netradičními materiály a rozšiřovat výtvarný repertoár o nové výrazové prostředky. Každý tvůrčí pobyt má navíc silný sociální rozměr. Je místem setkání s uměleckými kolegy, prostorem tvůrčí konfrontace, ale i specifickou situací, díky níž lze rozpoznávat vlastní limity. Práce mimo domovský ateliér totiž nabízí nové podněty, ale zároveň i skrývá nejrůznější nástrahy, například riziko zvýšené socializace (společenské aktivity) a z ní vyplývající útlum soustředěnosti. A je na nás divácích, abychom poté rozkrývali, který z faktorů u daného umělce převážil, nakolik dílo zapadá do širšího kontextu jeho tvorby a jaké konkrétní okolnosti vznik díla provázely. 

Výstava v Museu Kampa prezentuje práce, které na sympoziálních pobytech vytvořil sochař Jan Hendrych (*1936). Mapuje jedenáct sympozií – od Bienále prostorových forem v polském Elblągu (1965), přes Mezinárodní sochařské sympozium v kovu v Košicích a legendární Artchemo v Pardubicích (1969) až po sympoziální počiny z doby po listopadovém převratu. Vzhledem k tomu, že se řada děl z nejstarších sympozií nedochovala, připomínáme je dobovými fotografiemi a objasňujeme doprovodnými texty. Taktéž v případech velmi rozměrných realizací využíváme k jejich prezentaci fotodokumentaci nebo je nahrazujeme modelem. 

Expozice děl Jana Hendrycha v Museu Kampa je koncentrovaná do komorního prostoru konírny a částečně se rozrůstá do exteriéru, konkrétně na terasu hlavní budovy muzea. Tam jsou instalována rozměrná díla ze smaltovaného kovu, která Jan Hendrych zhotovil na sympoziu Smalt Art Vítkovice, tedy na svém doposud posledním sympoziálním pobytu. 

Hostem výstavy je absolvent Hendrychova ateliéru Adam Velíšek (*1990), který patří k myšlenkově progresivním tvůrcům a který dodnes působí v roli Hendrychova asistenta a blízkého spolupracovníka. Na výstavě se podílí nejnovější sochou Prostor pro rodinu (2023), která umělcův zájem o figuru propojuje s jeho typickým smyslem pro konceptuální cítění tvaru a netradiční prostorové pojetí.