Evropsky uznávaný umělec Jan Koblasa (*1932) je na české kulturní scéně nepřehlédnutelný. Jeho dílo zde od roku 1989 mapují výstavy, na pultech knihkupců se vynořují Koblasovy autobiografické deníky, v intervalech udávaných taktovkou umělcovy invence, širokým publikem vždy vítány, pokaždé vyprodány. Jan Koblasa v sobě zkrátka slučuje řadu talentů. Vedle výtvarného je to nadání hudební a literární, a nad tím vším ční síla citlivého a velkorysého člověka, zarputilého hledače krás i stínů života, neúnavného bojovníka s duší poety. Když jej v roce 1968 srpnová okupace Československa zastihla na cestách po Itálii, domů se nevrátil. Získal azyl v severním Německu a jako jeden z mála emigrantů přirozeně vplul do zahraniční scény.

Výstava v Museu Kampa pořádaná k 85. výročí narození Jana Koblasy představuje vybrané okruhy z umělcovy tvorby zejména z šedesátých a sedmdesátých let, tematicky spjaté s fenoménem emigrace. Listy z cyklu Modrá krev (1964–1965) spolu s doposud nevystaveným souborem komorních kreseb na kartonu (1959–1960) příkladně reprezentují umělcovo období před odchodem z domoviny. Sochařský soubor Plazit jazyk (1970) patří k prvním pracím, které Koblasa vytvořil v emigraci. Tematika hlavy jako odkazu k centru myšlení a prožitku, sídla mozku či lidské duše, umocněná expresivní výtvarnou výrazovostí vyjadřuje pocity vykořenění, nejistoty a ztráty. Prožitek existenciální tísně završuje sochařská instalace Velký blič (1972) s podnázvem Ecce homo, která divákovi vmetá do cesty nestrávené zbytky tělesných částí jako otřesnou výpověď o křehkosti člověka, kterého doba a životní situace nemilosrdně sežvýkají a po kusech vyvrhují zpět.

Přestože výstava přináší úzký výběr z Koblasovy tvorby, čitelně odhaluje její nosné zdroje, které, jak napsala Mahulena Nešlehová, vedou „od archetypických, přes mytické, biblické, literární a hudební podněty po tep současného života, se záměrem dotknout se podstaty věcí a jevů – ozřejmit analogie s přítomností“.

Kurátorka: Ilona Víchová
2. patro Schulzova křídla
Návštěvnost: 6 277