Jiří Sozanský (*1946) ve své tvorbě dlouhodobě tematizuje traumatické momenty českých dějin z dob nacistické a komunistické totality. V sousoší Srpen 1968/1969 se zaměřuje na společenský zlom, který přinesly invaze vojsk Varšavského paktu v srpnu 1968 a nástup tzv. normalizace v následujícím roce. 

Kulturní a politické uvolnění roku 1968 představovalo závan svobody po dvaceti letech tuhé totality. Tento obrodný proces ukončil vpád okupačních vojsk Sovětského svazu, Polska, Maďarska, Bulharska a východního Německa v noci z 20. na 21. srpna. Rok 1968 reprezentuje vztyčený obelisk, do kterého je šikmo zaseknut obří klín, jak rána nožem nebo zásah blesku.

Rok 1969 připomíná obelisk či břevno přelomené v půli. Zatímco srpnová invaze byl zásah zvenčí, tragédie roku 1969 spočívá v tom, že politická reprezentace státu i velká část jeho občanů se s okupací smířili a že represivní zásahy proti těm, kdo chtěli v srpnu 1969 vyjádřit svůj občanský nesouhlas, již neprováděly okupační jednotky, ale domácí bezpečnostní složky.