Museum Kampa hostí od soboty 12. března obsáhlou retrospektivu Jiřího Sopka. Výstava se koná u příležitosti malířových osmdesátých narozenin a současně jde o jeho první velkou výstavu v Praze po patnácti letech. Museum Sopkově retrospektivě věnuje celá tři patra hlavní budovy a bude ji možné navštívit do konce května. Výstava potrvá do 29. května.

K vidění je přes sto obrazů a kolem padesátky kreseb, které nabízejí průřez tvorbou Jiřího Sopka od roku 1968 do současnosti. Výstavu Museum Kampa pořádá ve spolupráci s Galerií Gema, která malíře dlouhodobě zastupuje, a zápůjčkami se na ní podílejí tři desítky soukromých i institucionálních sbírek. 

Řada Sopkových obrazů ze 70. a 80. let je na Kampě vystavena poprvé po víc jak čtvrtstoletí. Do výběru se ale dostalo i několik děl z posledního roku. 

Jiří Sopko patří ke generaci umělců, kteří na výtvarnou scénu vstoupili v době počínající normalizace. Kulturní uvolnění 60. let zažil jako student a bezprostředně po srpnové okupaci ještě strávil několik měsíců na stipendijních pobytech na Kypru a ve Francii. První samostatnou výstavu měl v pražské Nové síni v létě 1970. Pak ale přišly zákazy, odchod z místa asistenta na akademii a nemožnost vystavovat.

Zatímco umělci o generaci starší našli uplatnění hlavně na poli užité grafiky, pro Jiřího Sopka a jeho vrstevníky se prostředkem obživy stalo restaurování památek. Ve skupině s Jiřím Načeradským (1939–2014) a Rudolfem Němcem (1936–2015) pracoval na poutním kostele na Hostýně nebo na zámku Častolovice. Až v 80. letech se Sopko dostal k zakázkám v Praze, kde měl manželku a tři dcery. I když se vlastní tvorbě mohl věnovat prakticky jen o víkendech, o jeho obrazy byl dál zájem, jak mezi sběrateli, tak i odbornou veřejností. Více příležitostí vystavovat nicméně dostal až v druhé polovině 80. let.

V roce 1990 si jej studenti pražské akademie vybrali za pedagoga a stal se vedoucím malířského ateliéru. V jeho čele pak stál až do roku 2016. Asistentem mu byl Igor Korpaczewski a mezi jeho někdejší studenty patří Robert Šalanda nebo Alice Nikitinová. V letech 2003 až 2010 současně zastával post rektora školy. Průřezovou retrospektivu mu v roce 1995 připravila Galerie hlavního města Prahy, velké výstavy zaměřené převážně na novější tvorbu měl pak v roce 2002 v Jízdárně Pražského hradu a o pět let později v Galerii Rudolfinum.

Pro Sopkovu tvorbu jsou charakteristické výrazné barvy a zájem o lidskou figuru. Jakkoliv jsou jeho obrazy plné zářivých barev, nejsou zdaleka jen radostné. Neopominutelnou součástí jeho výtvarného jazyka jsou i ironie a sarkasmus. Sopkovy malby tak mimo jiné fungují jako sžíravý komentář k době svého vzniku, což platí nejen pro roky normalizace, ale i novější období naší moderní historie.

Výstavu Museum Kampa pořádá ve spolupráci s Galerií Gema, která Jiřího Sopka zastupuje od 90. let. Vedle děl ze sbírek obou institucí jsou na výstavě k vidění obrazy z tří desítek soukromých i institucionálních sbírek.

termín: 12. 3.–29. 5. 2022

kurátoři: Linda K. Sedláková, Jan Skřivánek

grafika: Jan Zachariáš

architektura: Tomáš Džadoň

produkce: Adéla Petříčková

výstavní sál: přízemí, I. a II. patro Moderna

fotografie: Dámičky (opět), 1972, olej, plátno, 200×180, Galerie Gema 

Nabídku workshopů pro školy naleznete ZDE.

Akce pro veřejnost připravené k výstavě ZDE.