Jan Merta (1952, Šumperk) absolvoval Střední odbornou školu výtvarnou v Praze, takzvanou Hollarku. Na pražské Akademii výtvarných umění pokračoval až o téměř deset let později, v letech 1981–1987. Mezitím vystřídal řadu občanských povolání. V osmdesátých letech se účastnil Konfrontací a zásadních vystoupení postmodernistické generace, od té doby vystavuje doma i v zahraničí. V devadesátých letech byla jeho práce zařazena do kontextu výstav Zkušební provoz a Snížený rozpočet. Je vnímán jako malíř, který překročil hranice své doby, jeho obrazy jsou membránami mezi těkavostí, plynutím a prchavostí času a trváním věcí a jevů. Názvy některých svých výstav Merta sofistikovaně provokuje (Milovníci umění, Výstava, Galerie, Muzeum, Mým Jihomoravanům a Mým Pražanům k šedesátinám), zabývá se vztahem uměleckého a okolního světa (70 % umělce, 30 % tramvajáka), uvažuje o hranicích umění a možnostech jeho percepce. Kriticky se vyslovuje ke stavu společnosti (Morality, Stockhausenova symfonie), ale současně využívá k potěše, úvaze i usebrání hédonické kvality malby (Nová krása starých soust, Slasti, Předkrm a Dezert). Aktuální výstava v Museu Kampa představuje soubor obrazů z okruhu portrétů, krajin a událostí  v Praze dosud nevystavených.