Výstava českého umělce Miloše Cvacha (nar. 1945) a francouzské umělkyně Sophie Curtil (nar. 1949) si klade za cíl nastínit jejich tvůrčí vývoj od studijních let do současnosti. V chronologické linii a ve vzájemné konfrontaci odhaluje specifika, průniky i odlišnosti autorů, jejichž privátní i pracovní cesty se spojily před půl stoletím. Jejich tvůrčí osobnosti krystalizovaly v klimatu svobodné společnosti ve Francii, kam Miloš Cvach v polovině sedmdesátých let minulého století odešel z československé normalizační totality za svou ženou Sophií. Oba tak mohli přirozeně vstřebávat dobové tendence světového umění, jako byly například minimalismus či hnutí Arte povera, a na jejich pozadí formulovat svůj autentický výtvarný projev. 

I když se vyjadřují jazykem geometrické abstrakce, jejich tvorba zůstávala vždy pevně ukotvena v konkrétním světě – především v krajině a architektuře měst. Jejich kreativní proces se odvíjí od důkladného pozorování přírodních i kulturních jevů, přes zkoumání jejich vnitřních zákonitostí až po jejich výsledné převedení do výmluvné výtvarné zkratky.

Koncepce výstavy v Museu Kampa se inspirovala pozoruhodnou knihou L’art par 4 chemins („K umění čtvero cestami“), v níž Miloš Cvach a Sophie Curtil nabídli unikátní možnost výkladu děl z historie výtvarného umění. Jejich hravou interpretaci založenou na „poetice čtyř živlů“, jak ji definoval francouzský filosof a estetik Gaston Bachelard, lze aplikovat i na jejich vlastní práci: 

Tvarosloví i kolorit děl Miloše Cvacha vykazují spřízněnost s estetikou přisuzovanou Dálnému východu. Precizně zkonstruované tvary reliéfů mají lehkost a eleganci buddhistických svatyní. Chladně pastelové odstíny lesklého laku na povrchu tvarované překližky jen místy protne sytě barevný akcent. Prosazují se zde poetické vlastnosti elementů vody a vzduchu s jim vlastní dynamikou vzletu a pádu, výtrysku a proudění. 

Z grafických listů a především z pastelových kreseb Sophie Curtil oproti tomu sálá žár arabské pouště, kde se na pozadí ztemnělé oblohy rýsují obliny písečných dun a siluet islámských staveb. V jejich obrysech, stejně jako v sytých valérech okrů, kadmií a ultramarínů, se manifestují živly země a ohně. Zažehnutí, stmívání, rozjasňování, prozařování, planutí a další světelné děje na ploše papíru rozpoutávají dramatickou hru světel a stínů, a modelují tak objemy těles kosmických dimenzí.

Společná výstava Sophie Curtil a Miloše Cvacha divákovi nabízí nevšední zážitek ze souhry dvou citlivých pozorovatelů, kteří dovedou odhalit krásu ve všednosti a tyto vzácné objevy přetlumočit do metaforické výtvarné podoby, v níž se smyslové vjemy snoubí s poetickým obsahem.