Museum Kampa otevřelo 10. prosince, symbolicky na Den lidských práv, výstavu umělce,
který se pohyboval na rozhraní tří příběhů umění: oficiálního, undergroundového a exilového. Olaf
Hanel (1943) se narodil v Praze, vyrostl ve Světlé nad Sázavou. Vysočina se později stala důležitým
dějištěm jeho land-artových aktivit. Absolvoval Pedagogickou fakultu v Pardubicích (1960–1965).
V roce 1962 se zde setkal s Janem Steklíkem a později také Karlem Neprašem. Už od počátku pobýval
v okruhu nejavantgardnějšího společenství v Čechách. Autor kreslených vtipů a člen Křižovnické školy
čistého humoru bez vtipu vedl v letech 1967−1971 galerii v Havlíčkově Brodě. Po kádrových čistkách
pracoval jako snímač, civilní zaměstnanec Armádního filmu, měřil vodu v maringotce pro Stavební
geologii. Po podpisu Charty 77 byl topičem v dětské léčebně v Krči. V únoru 1979 odešel přes
Rakousko do Kanady v rámci akce Asanace. V Kanadě žil v Sherbrooku, Montrealu a Torontu. Domů
se vrátil v roce 1991, pracoval jako kurátor v Českém muzeu výtvarných umění v Husově ulici v Praze.
Happeningy a performance koncipoval Olaf Hanel pro své společenství. Zaujal ho kalendář,
události s ním spojené na rozhraní mýtu, rituálu a astronomické skutečnosti. Uspořádal největší
ohnivé land-artové dílo, legendární Poctu jasným hvězdám (1972). V rámci Křížovnické školy
realizoval vlastenecké výlety: na Blaník a k pramenům Vltavy (1975). Hudební těleso Sen noci
svatojánské band hrálo přímo na místě části symfonické básně Bedřicha Smetany. Undergroundové
společenství tehdy vložilo důvěru v sílu hudby a tance, které by dokázaly probudit mýtické ochránce
spící v zemi a moc posvátné slovanské řeky. S performancemi Hanel pokračoval občasně i v Kanadě.
Akční původ mají také kresby bublinami, vzniklé po roce 1970, používal barevné tuše a
pracoval s náhodou. K bublinám se autor znovu vrátil v devadesátých letech. Jiné kresby mají
geometrický rozvrh, hustý šrafovaný rastr, ne nepodobný pozdějším drátěným objektům. První
drátěné antiplastiky vyrostly v Lumsdenu ve Skotsku (1983) až do výšky téměř pěti metrů. Drát,
stejně jako třeba plexisklo, umožňuje autorovi uchopit prázdnotu, v jejímž srdci plane oheň,
parafrázujeme-li Yvese Kleina. Hanel rád používá kov a různé domácí předměty: pastičky, náprstky,
kyblíky. Z nich akumuluje nekonečné sloupy, spojnice mezi nebem a zemí. Otisky vík od kanálů
vznikaly za pobytu ve Francii (1986–1987). Obrazy jsou namalovány akrylem na plátně, ale i na látce
nebo na ubrusu, existuje také řada pastelů, dominují jim kruhy, čočky objektivu, hvězdy a
astronomické ekliptiky, konjunkce, červí díry. Výrazná je Velká série (1997–1998). Téma Vyhvězdíno
navazuje na kosmické eventy z dob Křižovnické školy a zároveň odkazuje ke stejnojmenné básni
literáta a diplomata Jiřího Gruši. Muž s kufrem, Křižovník jasných hvězd Olaf Hanel, se pohyboval na
hranici mezi životem, spontánní zábavou a uměním s taneční lehkostí.

Kurátor: Martina Vítková

Výstava je připravena ve spolupráci s Galerií Maldoror