Stálá expozice

Stanislav Kolíbal (* 1925) patří mezi nejvýraznější postavy českého poválečného umění. V kontextu světového umění lze v jeho tvorbě najít paralely k americkému minimalismu a italskému arte povera, jeho dílo však vyrůstá z odlišných kořenů a rozvíjí se v duchu vlastní vnitřní logiky. Kolíbal, jak dokazují jeho knižní ilustrace a raná tvorba, je suverénním kreslířem a modelérem, od šedesátých let jsou však ústředním tématem jeho kreseb a soch otázky geometrie a prostoru. Jádrem jeho tvorby nicméně není forma, ale napětí mezi řádem a náhodou, trváním a pomíjivostí, bytím a prázdnotou.

Zakladatelka Musea Kampa Meda Mládková sledovala a sbírala Kolíbalovo dílo od svých prvních návštěv socialistického Československa na konci šedesátých let. Umělcovy práce nakupovala prostřednictvím státního Art Centra i newyorské galerie OK Harris, ve které měl Kolíbal v osmdesátých letech čtyři samostatné výstavy. Ne všechna díla, která její sbírkou prošla, se stala součástí fondů Musea Kampa, i tak se jedná o poměrně početnou a reprezentativní kolekci s těžištěm v kresbách a sochách ze sedmdesátých let.

Výstava Stanislav Kolíbal 100 je připomínkou umělcových nadcházejících stých narozenin, které oslaví v prosinci. Výstava je plánována minimálně do února příštího roku a její složení se bude průběžně obměňovat, aby bylo možné představit Kolíbalova díla v co největší šíři. Spojení se stálou expozicí obrazů Františka Kupky je zcela záměrné, jakkoli vazba mezi Kupkovými abstrakcemi a Kolíbalovými díly je jen velice volná. Stanislav Kolíbal, stejně jako Kupka, je totiž jednou z vskutku světových osobností českého umění.