Dokážeme si snadno představit pohyb z bodu A do bodu B. Vesmír je plný bodů, na něž nikdy nemůže stačit abeceda, ať už je vidíme, nebo spíše předpokládáme. Kolik pohybu se děje, aniž o něm víme a dokážeme ho sledovat? Co všechno do množiny pohybu patří? Lidé se pohybují ve městě, v kraji, na kontinentech, po celé planetě. Hvězdy a planety cirkulují v nesmírných galaxiích, molekuly vibrují ve hmotě. Zkoumáme pravidelnost a neočekávanost pohybu mezi body, okolo bodů, popisujeme orbit, ekliptiku, Brownův pohyb. Vytváříme si schéma, diagramy, pravidla, abychom veškeré dění pochopili. Svět je jedna velká nepřetržitá změna, ustavičný pohyb. 

Naše představy o budoucnosti formovala jak modernita, tak různé utopie. Vracíme se zpátky na křižovatky a hledíme přes systémy a hypotézy minulosti a v expanzích a odstředivých silách hledáme střed. Vladimír Houdek krouží okolo artificialismu Štyrského a Toyen, dotýká se černi suprematismu, ale i alchymických procesů a Kandinského úvah o duchovnosti v umění. K trvalým zdrojům patří knihy a mapy, průvodci člověka nepoznaným světem. 

Proces malby má mnoho fází, vrstvení hmoty akrylových barev, přidávání, zasychání, řezání, odebírání. Paralelně vznikají kvaše a koláže. Řeřavý úběl a rozklenutou čerň minulých dob na současných plátnech rozšiřují barvy spektra, zvláště žlutá. Jména obrazových cyklů a výstav nesou energii slov: Chvění, Bezespánek, Dokola a do ticha, Melancholie, Kanoucí šíře. Všudypřítomná geometrie je řečí vědy a abstrakce. Je spjata také se Saturnovými kruhy, třemi sférami nadání: fantazií, uvažujícím rozumem a duchovní intuicí, jak je vidět na Dürerově rytině Melancholie. Skrze soustředné kruhy naléhající na vědomí malíř evokoval pulzující intenzitu migrény. Malbu Vladimíra Houdka můžeme charakterizovat skrze vzájemný pohyb pojmů iluze, podobenství, geometrie, koláž, hmota, koncept, poznání…

Vladimír Houdek (*1984) se narodil v Novém Městě na Moravě. Absolvoval Akademii výtvarných umění v Praze v malířském ateliéru Vladimíra Skrepla. V ateliéru hostujícího pedagoga pracoval s Janem Mertou a německou umělkyní Silke Otto-Knapp. V roce 2010 získal Cenu kritiky za mladou malbu a o dva roky později Cenu Jindřicha Chalupeckého. Jeho geometricky a zároveň expresivně formované dílo je už druhou dekádu významnou součástí současné středoevropské malířské scény. 

Martina Vítková