[vc_row content_text_aligment="" use_row_as_full_screen_section="no"][vc_column][vc_custom_heading text="18/2 - 30/3 2025" font_container="tag:h3|text_align:left" use_theme_fonts="yes"][/vc_column][/vc_row][vc_row content_text_aligment="" use_row_as_full_screen_section="no"][vc_column][vc_custom_heading text="VISIONS OF THE WORLD" use_theme_fonts="yes"][/vc_column][/vc_row][vc_row content_text_aligment="" use_row_as_full_screen_section="no"][vc_column][vc_column_text]Výstava, která představuje díla výhradně ze sbírky Wigam, se zaměřuje na dvě hlavní vize světa. V jednom prostoru se soustředí na prožívání světa prostřednictvím těla, zatímco v druhém je svět především pozorován a prožíván skrze sociální vzájemné vztahy. Není třeba dodávat, že toto rozlišení signalizuje pouze primární bod pozornosti, neboť o těle nelze uvažovat bez jeho sociálního habitu a naopak sociální řád je osobní a fyzický. Umění je místem, kde se může a mělo by se vyjednávat o hodnotách, aniž bychom se báli konfrontovat veřejnost s obtížnými tématy. Tyto dvě vize, které se odrážejí ve vynikajících dílech některých z nejzajímavějších umělců naší doby, se zdají být v současné době velmi aktuální. Vystavující umělci: P. Barlow, G. Baselitz, M. Bourouissa, M. Cahn, J. Claracq, A. Cudahy, M. Eichwald, T. Emin, W. Fangor, L. Fratino, J. Gribbon, D. Hadjab, P. Halilaj, D. Hockney, N. Jaouda, C. Johnson, M. Jungwirth, M. Kara, A. Khorchid, V. Kovarik, X. Lei, A. Niles, H. Quinlan & R. Hastings, D. Richter, G. Rouy, J. Semmel, A. Slowak, P. Stasik, H. Steers, A. Szapocznikow, M. Thomas, K. Wang, A. Warhol, K. Wiley. Kurátorka: Marta Gnyp Upozornění: výstava obsahuje sexuálně explicitní díla.[/vc_column_text][/vc_column][/vc_row]

[vc_row content_text_aligment="" use_row_as_full_screen_section="no"][vc_column][vc_custom_heading text="8/6 - 8/9 2024" font_container="tag:h3|text_align:left" use_theme_fonts="yes"][vc_custom_heading text="Od linií k hmotě / Vojtěch Kovařík" use_theme_fonts="yes"][/vc_column][/vc_row][vc_row content_text_aligment="" use_row_as_full_screen_section="no"][vc_column][vc_column_text]Je-li naše cesta předurčena osudem, co znamenají vůle, štěstí, náhoda? Osudovostí se zabývá malíř Vojtěch Kovařík, který aktuální výstavou v Museu Kampa vykročil do třetího rozměru. Hladké malby doprovázejí reliéfy a socha. Cesta autora vede od kresebných linií členících plochu k sochařským hmotám.  Jeho témata jsou univerzální a stojí u základů euroamerické civilizace. Antické mýty, bohové, bohyně, Titáni, héroové a heroiny si podržují svůj význam i ve třetím tisíciletí. Robustními formami přesahují monumentální formáty obrazů. Považujeme je za archetypy, jejichž příběhy a činy slouží od nepaměti k vyznačení hranic či možností našeho vlastního procházení životem a pátrání po smyslu věcí. Naddimenzovaní hrdinové jsou megalopsychoi, mají veliké duše, jsou to první individuality. Možná proto si je prohlížíme jen průzorem daným rámem plátna, nelze je vidět celistvé. Pod tíhou svých skutků podklesává Sisyfos, zátěží předurčení trpí rozloučení milenci Eros a Psyche. Naplňování osudu souvisí s Heraklovými úkoly. Hned tím prvním bylo skolení nemejského lva. Stejně jako Diův syn získal s kůží lva, do níž se oblékal, velký díl nezranitelnosti, i k malíři přicházejí stále další výzvy, jejichž splnění se zdá nemožné. Redukované prostředí tvoří stylizovaný interiér a středomořská krajina, úrodná i vyprahlá, soumračná nebo jitřní, zátoky, poušť i oázy.  Umělcův přístup je autentický, v jedinečné synkrezi vlivů starověku, modernity a digitální současnosti. Za patnáct století od pádu Říma z antiky čerpalo několik renesancí a klasicistních období. Rozpoznáme monumentální picassovské tvarosloví a formy mexických muralistů Diega Rivery a Josého Clemente Orozca. Kovařík netají obdiv k německé expresi pozdního 20. století, k dílu Georga Baselitze a Markuse Lüpertze. Stejně tak ho zaujaly nové nálezy v Pompejích, podivuhodný Black Room. Přítomnou dobu lze vidět ve webdesignových gradientech, pozvolných přechodech z jedné barvy do druhé. Figury zaujímají sošně zmrazené postoje, zdůrazněné absolutním profilem tváří. S

[vc_row content_text_aligment="" use_row_as_full_screen_section="no"][vc_column][vc_raw_html]JTVCem9icmF6X2RhdHVtX2tvbmFuaSU1RA==[/vc_raw_html][/vc_column][/vc_row][vc_row content_text_aligment="" use_row_as_full_screen_section="no"][vc_column][vc_custom_heading text="Identita – příběh českého grafického designu" use_theme_fonts="yes"][/vc_column][/vc_row][vc_row content_text_aligment="" use_row_as_full_screen_section="no"][vc_column][vc_column_text] Výstava na všech třech podlažích Musea Kampa ukazuje to nejlepší z historie českého grafického designu, tedy díla, ve kterých jde ruku v ruce estetická kvalita, dobré technické nebo řemeslné provedení a funkčnost. Návštěvníci zde mohou vidět několik stovek exponátů od samého konce 19. století do současnosti: ikonické plakáty, špičkově upravené knihy a časopisy, desítky logotypů, vývoj státních symbolů, navigačních systémů a také výjimečné příklady grafického designu z epochy audiovizuálních médií. Výstava, kterou připravili Filip Blažek a Linda Kudrnovská a jejímž komisařem je David Korecký, je součástí multižánrového projektu Identita – příběh českého grafického designu (www.projektidentita.cz), který zahrnuje TV cyklus odvysílaný v lednu a únoru 2024 Českou televizí, celovečerní film o grafickém designu, který vstoupil do českých kin 10. října, a stejnojmennou doprovodnou knihu, která vyšla k výstavě v české a anglické verzi a zároveň je monografií grafického designu.  Expozice je členěna do tří pater zaměřených tematicky na veřejný prostor, společné zážitky a  soukromý svět. Ikonická díla jsou zvýrazněna prostřednictvím speciálních popisek se šipkou, aby žádný návštěvník neminul klíčové exponáty. V doprovodných textech se návštěvníci seznámí s širším kulturně-historickým a politickým kontextem vystavených artefaktů, tedy s tím, jak grafický design ovlivňuje společnost a naopak. Výstava je společným projektem Musea Kampa, spolku Typo a společnosti Mowshe. Za grafickým zpracováním stojí studio Marvil, architekturu připravili Adam Blažek, Jan Kloss a Matěj Činčera.[/vc_column_text][/vc_column][/vc_row]

[vc_row content_text_aligment="" use_row_as_full_screen_section="no"][vc_column][vc_raw_html]JTVCem9icmF6X2RhdHVtX2tvbmFuaSU1RA==[/vc_raw_html][/vc_column][/vc_row][vc_row content_text_aligment="" use_row_as_full_screen_section="no"][vc_column][vc_custom_heading text="Ludmila Seefried Matějková / Přede dveřmi" use_theme_fonts="yes"][/vc_column][/vc_row][vc_row content_text_aligment="" use_row_as_full_screen_section="no"][vc_column][vc_column_text]Ludmila Seefried Matějková (*1938) svůj výtvarný program po většinu života rozvíjela za hranicemi domoviny, konkrétně v západoněmeckém Berlíně, kam odešla v roce 1967. Do České republiky se vrátila v roce 2015. Její sochařské a kreslířské dílo reflektuje hrůzy války, zrůdnosti stalinistických 50. let i těžkosti života v emigraci. Motivy přímého násilí a bolesti jsou provázeny hlubokými vhledy do lidské duše s jeho tichými dramaty, jako je vykořenění, ztráta sebeúcty, sebetrýzeň, apatie, či naopak zpytování, sebeuvědomění a kontemplace. Komorní výstava v Museu Kampa představí výběr z Matějkové tvorby od raných soch z polyesteru (Výkřik, Hanna, Přede dveřmi) po několik děl z pálené hlíny (Žebračka, Nab, Škrcení). Expozici doprovodí deníková publikace s Matějkové vzpomínkami na dobu za železnou oponou i před ní.  Zde autorka autentickým jazykem líčí politický a sociální kontext doby a jeho vliv na formování svého výtvarného jazyka. Stejně barvitě přibližuje práci na svých realizacích ve veřejném prostoru v Berlíně a v trojici literárně zdařilých povídek objasňuje vznik soch (Hanna, Žebračka, Nab), které aktuálně vystavujeme.   Partner výstavy:[/vc_column_text][/vc_column][/vc_row][vc_row content_text_aligment="" use_row_as_full_screen_section="no"][vc_column][vc_single_image image="8416" img_size="full" onclick="custom_link" link="http://www.lkpumpservice.cz/"][/vc_column][/vc_row]

[vc_row content_text_aligment="" use_row_as_full_screen_section="no"][vc_column][vc_raw_html]JTVCem9icmF6X2RhdHVtX2tvbmFuaSU1RA==[/vc_raw_html][/vc_column][/vc_row][vc_row content_text_aligment="" use_row_as_full_screen_section="no"][vc_column][vc_custom_heading text="Vladimír Houdek: Množina pohybu" use_theme_fonts="yes"][/vc_column][/vc_row][vc_row content_text_aligment="" use_row_as_full_screen_section="no"][vc_column][vc_column_text]Dokážeme si snadno představit pohyb z bodu A do bodu B. Vesmír je plný bodů, na něž nikdy nemůže stačit abeceda, ať už je vidíme, nebo spíše předpokládáme. Kolik pohybu se děje, aniž o něm víme a dokážeme ho sledovat? Co všechno do množiny pohybu patří? Lidé se pohybují ve městě, v kraji, na kontinentech, po celé planetě. Hvězdy a planety cirkulují v nesmírných galaxiích, molekuly vibrují ve hmotě. Zkoumáme pravidelnost a neočekávanost pohybu mezi body, okolo bodů, popisujeme orbit, ekliptiku, Brownův pohyb. Vytváříme si schéma, diagramy, pravidla, abychom veškeré dění pochopili. Svět je jedna velká nepřetržitá změna, ustavičný pohyb.  Naše představy o budoucnosti formovala jak modernita, tak různé utopie. Vracíme se zpátky na křižovatky a hledíme přes systémy a hypotézy minulosti a v expanzích a odstředivých silách hledáme střed. Vladimír Houdek krouží okolo artificialismu Štyrského a Toyen, dotýká se černi suprematismu, ale i alchymických procesů a Kandinského úvah o duchovnosti v umění. K trvalým zdrojům patří knihy a mapy, průvodci člověka nepoznaným světem.  Proces malby má mnoho fází, vrstvení hmoty akrylových barev, přidávání, zasychání, řezání, odebírání. Paralelně vznikají kvaše a koláže. Řeřavý úběl a rozklenutou čerň minulých dob na současných plátnech rozšiřují barvy spektra, zvláště žlutá. Jména obrazových cyklů a výstav nesou energii slov: Chvění, Bezespánek, Dokola a do ticha, Melancholie, Kanoucí šíře. Všudypřítomná geometrie je řečí vědy a abstrakce. Je spjata také se Saturnovými kruhy, třemi sférami nadání: fantazií, uvažujícím rozumem a duchovní intuicí, jak je vidět na Dürerově rytině Melancholie. Skrze soustředné kruhy naléhající na vědomí malíř evokoval pulzující intenzitu migrény. Malbu Vladimíra Houdka můžeme charakterizovat skrze vzájemný pohyb pojmů iluze, podobenství, geometrie, koláž, hmota, koncept, poznání…   Vladimír Houdek (*1984) se narodil v Novém Městě na Moravě. Absolvoval Akademii výtvarných umění v Praze v malířském ateliéru Vladimíra Skrepla. V ateliéru hostujícího pedagoga